Meocammeo

První kokršpaněl, zlatý pejsek Katan z Rbníčků k nám prišel v roce 1996. S ním jsme také byli na naši první výstavě, v Mladé Boleslavi. Ta sice nedopadla podle našich představ, ale protože jsme k němu od počátku chtěli fenku, nevzdávali jsme se a chystali se na zkoušky. Bohužel, Tan vážně onemocněl, a tak jsme se rozhodli ve snaze o uchovnění nepokračovat.
V té době jsme už čekali na fenku od pana Kašpara. Trvali jsme na černé s pálením, a protože jsme se ji nedočkali a černou jsme nechtěli, pan Kašpar se přimluvil u Radky Popkové, aby nám přenechala Fascination Fede Brakemon. Jsem mu za to vděčná- nejen za nejlepší psí kamarádku na světě, ale i za to, že jsem díky němu poznala Radku, která je pro mě víc, než jen člověk, od kterého mám psa – je přítelem, který nezištně poradí a pomůže kdykoli je třeba.
Výstavní úspěchy naší Fidy byly predevším její zásluhou.
Zdálo se, že na nějaký čas už je u nás plno. Dokonce jsem musela odolat pokušeni a rozhodla jsem se, že z prvního vrhu doma žádné štěně nezůstane. To mě ale nenapadlo, že se může vrátit. V půl roce fenka Asher, která po menších problémech dostala nové, hodnější páníčky a k tomu psí kamarádku a v dubnu 2001 pejsek Arcano. Z hubeného, zacuchaného psiska se vyklubal nádherný kokršpaněl, který mi udělal velikou (a vetší o to, že nečekanou) radost.
Řekla jsem si, že když už ho mám doma, tak ho zkusím předvést na výstavě. Hned na té první, kdy jsem byla nervózní, ne z toho, jak dopadneme, ale z toho, že jsem netušila, co můžu od rozjíveného nevychovance čekat, mě Arko mile překvapil. Než jsme nastoupili do kruhu, přemýšlela jsem, jestli to má vůbec cenu – zajímalo ho všechno okolo a pokoušel se urvat z vodítka. Ale je to pejsek všímavý a jak jsme nastoupili k předvádění, začal si hledět mě a myslím, že napoprvé a bez tréninku byl naprosto úžasný. Další překvapení přišlo v podobě tituIu CAC.
Následovaly dalši výstavy a Arko si z deseti odnesl 7x CAC, 2x res.CAC a 1x V1. Zvládnul se svým bratrem i zkoušky vloh – pouhé dva týdny potom, co se k nám vrátil! Arkovi jsme našli novou rodinu, zůstal ve spolumajitelství, abych měla jistotu, že se případně vrátí zase domů. I tak ho majitelé dokázali dát za mými zády pryč. Podařilo se mi ho získat zpět a najít mu konečně klidný domov u příbuzných mojí kamarádky, chovatelky Saši Zemanové.

Radost mi dělali i jeho sourozenci, nejen svými výstavními úspěchy. Nejvíc mě potěší, když mi jejich majitelé povídají o tom, jak je pro ně jejich pes ten nejkrásnější a nejlepší na světě.
Jsem jim vděčná za jejich péči o ně a za to, že jsou se mnou byli v kontaktu a měla jsem možnost sledovat vývoj všech svých štěňat.