O nás

Máme doma hodně zvířat a hodně dětí. Největší zvíře je kočka. Největší dítě je ani ne jedenáctiletý kuk. Z toho vyplývá, že máme celkem veselo 🙂 Každý má své zvířátko. Všichni se ale staráme o všechny a snažíme se, aby jim s námi bylo dobře, protože nám s nimi je. Naše nejnovější radost jsou křeččí mláďátka.

A jak jsme k takovému zvěřinci přišli?

Vyrůstala jsem na vesnici a zvířata byla přirozenou součástí našich životů. Vždy jsme měli psa (kolie, basety), kočky, které mívaly koťata jistě jen pro potěšení nás dětí, fenka nám občas nadělila štěňata, dědovi jsme tahali z králíkárny malé králíčky, králíkárnu obývalo i morče. Doma s námi bydlel křeček, rybičky a pakobylky. Největší psí láska, baset Falda, měl velkou trpělivost s dětmi a různými jejich nápady.

V dospělosti, když jsem se vrátila zpět do Prahy, mi bylo po zvířatech smutno. Propadla jsem kouzlu kokršpanělů, založila jsem chovatelskou stanici meocammeo, objížděla výstavy..  A pak jsem se vdala (za majitele Irského setra), narodily se děti a chov zvířat šel stranou, i když naši dva psi- kokřice Fída a setr Sety u nás prožili dlouhý a doufejme spokojený život.  Po smrti kokřice Fídy před čtyřmi lety padlo rozhodnutí pořídit si krysaříka, už dávno se mi ti psí skřítci moc líbili. Kamarádka, chovatelka, od které byla Fída, měla zrovna štěně, které bylo pro nás jako stvořené.  A tak jsem z Olomouce přivezla Lukáše. S velkými životními změnami přišla nová rodina, nové bydlení a přítel, který krom dvou stejně starých dětí, jako jsou moje, přivedl do společné domácnosti i papouška Poldu.

Jak děti rostly, začala jsem se těšit, že přijdou prosit o zvířátko, i když pes, papoušek a rybičky nejsou zrovna málo. Když si syn přál andulku k desátým narozeninám, trochu mě to zarazilo. Zrovna andulku… No ale nakonec, proč ne, když ji měl i jeho tatínek… Netušila jsem, jak jsou andulky báječné! Aby Honzíčkovi nebylo smutno, pořídili jsme mu kamarádku Kačenku. Honzíček je upovídaný a s Kačenkou mluví ještě víc. Pořád jí něco štěbetá do ouška.

Jednou v obchodě se zvířaty se dceři zalíbila myšička. Nemohla se od ní odrhnout a prosila, abychom si jednu (nebo raději dvě) koupili. Prodavačka jí ale vysvětlila, že s myšičkou si neužije tolik, jako s potkanem nebo s  křečkem. Hurá, je to tady 🙂 Děti chtějí křečka! Tak jako andulky, i křečka jsme vybrali u chovatele. Měli jsme štěstí, našli jsme inzerát a koupili jsme nádhernou hodnou modrou samičku Sendy. Chovatelka Sendy „Myšky“, Veronika (ch. s. Štěchovický poklad), je moc milá a vždy poradila (a radí dodnes). Sendy Myška měla bohužel krátký život díky nešťastné náhodě.  Veronika nám doporučila vybrat si další Myšku v chovatelské stanici Avalon. A Eli Myška z Avalonu se nyní stala maminkou našich prvních a snad ne posledních, mláďátek křečka syrského. Jejich tatínek je tatínek naší první Myšky. Děti se jim věnují a celá rodina se snaží, aby se měly malé Myšičky dobře, aby byly ochočené a dělaly radost svým novým majitelům. Elinčino povídání o křečkách je tady.

Doma máme ještě úžasnou britskou kočku Lindu, pro kterou jsme se rozhodli po přečtení knížky Linda kočka zahradní, když dcera zatoužila mít taky tygřátko, jako byla Linda. No, tygřátko to není, kočka zahradní taky ne, ale je to Linda, kočka nejlepší…  Je nádherně modrá a narodila se v den, kdy do křeččího nebe odešla Sendy Myška. Nejnovějším přírůstkem je chameleon Leon, kterého dostal mladší syn (také k desátým narozeninám). Ten má své stránky tady.

I když desáté narozeniny oslavíme ještě dvakrát, nejsem si jistá, že přibudou další zvířata, protože v seznamu přání už zbývá jen kůň… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *